rodina

Tak pozor, lidi, začíná show!
Čtyři roky na světě, ale šéf je to!
Maminka, tatínek, všichni na značkách…
Náš malej velitel už stojí ve dveřích!

Ráno vstává, už má plán,
co by snědl, co mu dám.
„Pojď mi pomoct!“ – „Já nechci!“
Na práci ho neužiješ, to si piš!

Ale hlad má jako drak,
svačina je první tah.
Snídá, oběd, potom zas,
„Já mám hlad!“ už podesátý zas!

Hej, hej, to je náš malej šéf!
Jednou zlobí, potom rozdá úsměv!
Táta změkne, máma šílí,
náš malej jim zas život zpestří!

Hej, hej, doma jede show!
Čtyři roky, ale velký ego!
Zlobí, směje se a tulí,
bez něj by nám něco chybělo!

Maminka má nervy, počítá do tří,
malej na ni kouká, jako že nic.
Štípne, bouchne, potom provokuje,
a když máma zvýší hlas, už vyjednává, smlouvá!

Tatínek je tvrďák, aspoň na pohled,
malej spustí svoje: „Tati, prosím, pojď!“
Jedna pusinka a pohled jako med,
táta zase povolí a malej vyhrál hned!

Hej, hej, to je náš malej šéf!
Jednou zlobí, potom rozdá úsměv!
Táta změkne, máma šílí,
náš malej jim zas život zpestří!

Hej, hej, doma jede show!
Čtyři roky, ale velký ego!
Zlobí, směje se a tulí,
bez něj by nám něco chybělo!

Večer už je čas jít spát,
mamka chce mít chvíli klid.
Jenže malej chytne druhý dech,
teď teprve přijde pořádnej rej!

Skáče, řádí, dělá scény,
spánek? Ten má zakázaný!
Provokuje, směje se,
máma neví, co se děje!

„Už spi!“ – „Ještě ne!“
„Zavři oči!“ – „A proč, mami, ne?“
Táta kouká, máma vzdychá,
malej jede, jako by měl místo spaní diskotéku v břiše!

Ale když už konečně spí,
celý svět se utiší.
Přitiskne se, tulí se,
a to zlobení ztratí se.

Malá ručka, klidný dech,
najednou je anděl všech.
A máma s tátou dobře ví,
že právě tohle je jejich štěstí největší.

Hej, hej, to je náš malej šéf!
Jednou zlobí, potom rozdá úsměv!
Táta změkne, máma šílí,
náš malej jim zas život zpestří!

Hej, hej, ať to každej ví,
že ho máma s tátou milují!
Čtyři roky, velká láska,
náš malej šéf je rodinná sázka!

„Tak, broučku, dobrou noc…“

„Mami? Já mám hlad!“