Z popela

[Verse 1]

Znám jednu ženu, co se směje nahlas,
jako by jí život nikdy nic nevzal.
Jenže nikdo neví, kolik tichých nocí
musela sama přežít, aby mohla vstát.

Kolikrát začínala úplně od nuly,
bez ruky, která řekne: „Jsem tu, neboj se.“
Co by zlomilo nejednoho,
Iva vzala na ramena a šla dál.

[Pre-Chorus]

Plakala.
Bála se.
Padala na kolena.
Ale nikdy se nenaučila zůstat dole.

[Chorus]

Ona je Fénix, vstala z popela,
kolikrát shořela, tolikrát vstala.
Život jí bral, ona začala znova,
z každé své rány si postavila křídla.

Myslel, že ji zlomí,
a jen jí dal sílu.
Ona je Fénix,
v tom ohni se naučila létat.

[Verse 2]

Když sama sotva měla sílu vstát,
zvedala ty, kteří padali.
Dávala poslední kousek sebe,
i když sama už neměla kde brát.

Lidé viděli jen její úsměv,
neviděli, co bylo za ním.
Viděli ženu, která všechno zvládá,
ale neviděli její tiché pády.

Za zavřenými dveřmi skládala sebe,
aby ráno mohla být světlem pro druhé.
A pokaždé, když si myslela,
že už nemůže, našla ještě sílu.

[Pre-Chorus]

Byla zlomená.
Ale nezůstala zlomená.
Byla sama.
Ale nepřestala milovat.

[Chorus]

Ona je Fénix, vstala z popela,
kolikrát shořela, tolikrát vstala.
Život jí bral, ona začala znova,
z každé své rány si postavila křídla.

Myslel, že ji zlomí,
a jen jí dal sílu.
Ona je Fénix,
v tom ohni se naučila létat.

[Verse 3]

Život jí ukázal tolik cest,
některé bolely víc, než chtěla znát.
Někdy zůstala stát úplně sama,
a přesto se rozhodla znovu jít dál.

Naučila se nespoléhat na zázraky,
když žádný nepřicházel.
Naučila se být vlastní oporou,
když nebyl nikdo, kdo by ji podržel.

A možná právě proto dnes ví,
že síla není v tom nikdy nepadnout.
Síla je ležet na zemi,
a přesto najít důvod znovu vstát.

[Bridge]

A pak jsou tu dva,
pro které vstane vždycky.
Dva synové,
dva důvody jít dál.

Kdyby jí život vzal všechno,
vstane ještě jednou.
Protože někdy stačí slyšet:

„Mami.“

A ona ví, proč žít.

Jejich máma se jmenuje Iva.
A možná právě pro ně
se tolikrát naučila začínat znova.

[Final Chorus]

Kolikrát jsem shořela,
tolikrát vstala.
Život mi bral,
já začala znova.

Padala jsem,
ale nezůstala dole.
Krvácela jsem,
ale hojila druhé.

Oheň mě nespálil.
Oheň mě změnil.
Z popela jsem si postavila křídla.

A dnes už vím,
že hvězdu, kterou jsem hledala na nebi,
jsem celou dobu nosila v sobě.

[Final Chorus – bigger]

Já jsem Iva.
A jsem pořád tady.

Kolikrát jsem shořela,
tolikrát vstala.
Co mělo být koncem,
stalo se mým začátkem.

Život mi bral,
ale nevzal mi srdce.
Srazil mě na kolena,
ale nenaučil mě klečet.

Já jsem Iva.
Já jsem Fénix.

A jestli mě život
ještě někdy pošle do ohně,
už se nebojím.

Protože vím,
že z něj zase vyjdu.

[Outro]

Já nejsem žena,
která nikdy nepadla.

Jsem žena,
která pokaždé vstala.

Já nejsem žena,
kterou život nezlomil.

Jsem žena,
která se po zlomení poskládala.

Jsem Iva.

Jsem Fénix.

A život zapomněl na jednu jedinou věc...

Že mě v tom ohni
naučil létat.

[Whisper]

Iva...

Fénix...

A stále letím.