Martínku můj

Verse 1] Když ranní mlha nad krajinou vstává, les svoje tajemství nám tiše dává. Vykročíme spolu cestou neznámou, já šťastná jsem, když tě vedle sebe mám.
Vůně jehličí a dřeva kolem nás, v korunách stromů zpívá vítr zas. A staré kameny, co staletími spí, nám vyprávějí příběh dávných dní.
Martínku můj, ráda tě mám, své srdce ti s láskou dávám. Když spolu krajinou kráčíme, tajemství minulosti odkrýváme.
Martínku můj, jsi blízký mi, jak staré kameny pod hvězdami. Ať naše cesta kamkoliv jde, má láska k tobě nezestárne.
[Verse 2] Megalit mlčí, čas kolem něj plyne, kolik je tajemství v kamenném klíně? Kdo dávné menhiry do země kdysi vnes, co všechno viděly, když se měnil svět?
U starých kostelů se zastavíme, v gotických zdech své otázky hledáme. Důlky a rýhy, stopy dávných let, kdo jejich příběh dokáže nám povědět?
Martínku můj, ráda tě mám, své srdce ti s láskou dávám. Když spolu krajinou kráčíme, tajemství minulosti odkrýváme.
Martínku můj, jsi blízký mi, jak staré kameny pod hvězdami. Ať naše cesta kamkoliv jde, má láska k tobě nezestárne.