pro miláčka

Pamatuju první chvíli, kdy jsme stáli spolu,
v očích otázku, co se právě stalo.
Ty jsi nechápal, co se to s námi děje,
a já už tehdy cítila, že tohle jen tak nepřejde.

Pak jsme byli spolu víc a víc,
smáli se, žili, nechtěli nic víc.
Jen obyčejné dny a naše společná rána,
a mně připadalo, že jsem konečně doma.

A i když nás život někdy srazil na kolena,
i když mezi námi byla bolest a tma,
já bych dneska stejně znovu řekla ano,
protože ty jsi pořád ten, koho mám ráda.

Ať přijde cokoli, já nechci jiný svět,
chci s tebou zestárnout a všechno prožít zpět.
Po všech těch pádech, co jsme spolu zvládli,
jsi pořád ty, ten, koho moje srdce hledá.

Pak přišel náš malý zázrak, náš společný sen,
a najednou byl jiný každý nový den.
Naše dítě, náš syn, naše největší štěstí,
tolik lásky, co se snad ani nevejde do jedné místnosti.

Byly chvíle, kdy jsme měli všechno,
a pak chvíle, kdy jsme málem ztratili nás.
Některé rány nejdou jen tak zapomenout,
ale ty ses nevzdal a já taky ne.

A i když nás život někdy srazil na kolena,
i když mezi námi byla bolest a tma,
já bych dneska stejně znovu řekla ano,
protože ty jsi pořád ten, koho mám ráda.

Ať přijde cokoli, já nechci jiný svět,
chci s tebou zestárnout a všechno prožít zpět.
Po všech těch pádech, co jsme spolu zvládli,
jsi pořád ty, ten, koho moje srdce hledá.

Vím, že teď jsi často někde daleko,
zatímco já tě čekám doma.
Vím, kolik sil tě stojí každý další krok,
jak moc chceš, aby tvoje práce jednou nesla ovoce.

A možná ti to neříkám každý den,
ale vidím tě, vidím, jak se snažíš.
A jsem na tebe pyšná, víc než možná víš,
protože to, co buduješ, buduješ i pro nás.

Tak jen někdy, až budeš unavený,
vzpomeň si, že doma máš mě.
A našeho malého kluka,
který je kouskem nás obou.

A i když nás život někdy srazil na kolena,
dnes už vím, že láska není bez chyby a bez ran.
Je to rozhodnutí zůstat, když je těžké jít dál,
a já bych si tě vybrala znovu, stejně jako tenkrát.

Ať nás čeká cokoli, já nechci jiný svět,
chci s tebou další rána, další roky, další léta.
Protože po všem, co jsme spolu dokázali,
jsi pořád ty a já pořád tvoje.

Tak pracuj, buduj, běž za svým snem,
já budu čekat, až se vrátíš domů sem.
A až jednou všechno, za čím teď jdeš, bude stát,
doufám, že se otočíš a řekneš si:

Stálo to za to.
Protože jsme to dokázali spolu.

A já ti řeknu jen:
Miluju tě.
A vybrala bych si tě znovu.